<html><head><meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><title>10.1. Vytvoření MPEG-4 ("DivX") ripu DVD filmu ve vysoké kvalitě</title><link rel="stylesheet" href="default.css" type="text/css"><meta name="generator" content="DocBook XSL Stylesheets V1.75.2"><link rel="home" href="index.html" title="MPlayer - Multimediální přehrávač"><link rel="up" href="encoding-guide.html" title="Kapitola 10. Enkódování s MEncoderem"><link rel="prev" href="encoding-guide.html" title="Kapitola 10. Enkódování s MEncoderem"><link rel="next" href="menc-feat-telecine.html" title="10.2. Jak naložit s telecine a prokladem v NTSC DVD"><link rel="preface" href="howtoread.html" title="Jak číst tuto dokumentaci"><link rel="chapter" href="intro.html" title="Kapitola 1. Představení"><link rel="chapter" href="install.html" title="Kapitola 2. Instalace"><link rel="chapter" href="usage.html" title="Kapitola 3. Použití"><link rel="chapter" href="cd-dvd.html" title="Kapitola 4. Použití CD/DVD"><link rel="chapter" href="tv.html" title="Kapitola 5. TV"><link rel="chapter" href="radio.html" title="Kapitola 6. Rádio"><link rel="chapter" href="video.html" title="Kapitola 7. Výstupní video zařízení/rozhraní"><link rel="chapter" href="ports.html" title="Kapitola 8. Porty"><link rel="chapter" href="mencoder.html" title="Kapitola 9. Základní použití MEncoderu"><link rel="chapter" href="encoding-guide.html" title="Kapitola 10. Enkódování s MEncoderem"><link rel="chapter" href="faq.html" title="Kapitola 11. Často Kladené Dotazy (FAQ)"><link rel="appendix" href="bugreports.html" title="Příloha A. Jak hlásit chyby"><link rel="appendix" href="skin.html" title="Příloha B. Formát skinů MPlayeru"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-preparing-encode" title="10.1.1. Příprava na enkódování: Určení zdrojového materiálu a datového toku"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-2pass" title="10.1.2. Pevný kvantizer vs. více průchodů"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-constraints" title="10.1.3. Omezení pro efektivní enkódování"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-crop" title="10.1.4. Ořezávání a škálování"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-resolution-bitrate" title="10.1.5. Volba rozlišení a datového toku"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-filtering" title="10.1.6. Filtrování"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-interlacing" title="10.1.7. Prokládání a Telecine"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-encoding-interlaced" title="10.1.8. Enkódování prokládaného videa"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-av-sync" title="10.1.9. Poznámky k Audio/Video synchronizaci"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-codec" title="10.1.10. Výběr video kodeku"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-audio" title="10.1.11. Zvuk"><link rel="subsection" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-muxing" title="10.1.12. Muxování (multiplexování)"></head><body bgcolor="white" text="black" link="#0000FF" vlink="#840084" alink="#0000FF"><div class="navheader"><table width="100%" summary="Navigation header"><tr><th colspan="3" align="center">10.1. Vytvoření MPEG-4 ("DivX")
ripu DVD filmu ve vysoké kvalitě</th></tr><tr><td width="20%" align="left"><a accesskey="p" href="encoding-guide.html">Předcházející</a> </td><th width="60%" align="center">Kapitola 10. Enkódování s <span class="application">MEncoder</span>em</th><td width="20%" align="right"> <a accesskey="n" href="menc-feat-telecine.html">Další</a></td></tr></table><hr></div><div class="sect1" title='10.1. Vytvoření MPEG-4 ("DivX") ripu DVD filmu ve vysoké kvalitě'><div class="titlepage"><div><div><h2 class="title" style="clear: both"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4"></a>10.1. Vytvoření MPEG-4 ("DivX")
ripu DVD filmu ve vysoké kvalitě</h2></div></div></div><p>
Velmi častou otázkou je "Jak mohu vytvořit rip v nejvyšší možné kvalitě pro
danou velikost?". Další otázkou je "Jak vytvořím DVD rip v nejvyšší možné
kvalitě? Velikost souboru mě nezajímá, chci tu nejvyšší kvalitu."
</p><p>
Druhá otázka je poněkud špatně položená. Konec konců, pokud je vám lhostejná
velikost souboru, proč prostě nezkopírujete celý MPEG-2 video proud z DVD?
Jistěže vaše AVI bude mít kolem 5 GB, ale pokud chcete nejvyšší kvalitu a
na velikosti nezáleží, je to jistě nejlepší volba.
</p><p>
Ve skutečnosti, důvodem převodu DVD do MPEG-4 je právě to, že vám na velikosti
souboru <span class="bold"><strong>záleží</strong></span>.
</p><p>
Je těžké nabídnout kuchařku jak vytvořit DVD rip ve velmi vysoké kvalitě. Je
nutné uvážit množství faktorů a měli byste rozumět těmto detailům, jinak
budete asi zklamáni výsledkem. Níže prozkoumáme některé z těchto věcí a
pak se podíváme na příklad. Předpokládáme, že použijete
<code class="systemitem">libavcodec</code> pro enkódování videa,
ačkoli teorie je stejná i pro ostatní kodeky.
</p><p>
Pokud je toho na vás moc, asi byste měli použít některý z pěkných frontendů,
které jsou zmíněny v
<a class="ulink" href="http://www.mplayerhq.hu/design7/projects.html#mencoder_frontends" target="_top">sekci MEncoder</a>
na naší stránce odvozených projektů.
Takto budete schopni dosahovat vysoce kvalitních ripů bez velkého přemýšlení,
protože většina těchto nástrojů je navržena tak, aby dělala vhodná rozhodnutí
za vás.
</p><div class="sect2" title="10.1.1. Příprava na enkódování: Určení zdrojového materiálu a datového toku"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-preparing-encode"></a>10.1.1. Příprava na enkódování: Určení zdrojového materiálu a datového toku</h3></div></div></div><p>
Předtím než i jen pomyslíte na enkódování filmu, budete muset učinit
několik přípravných kroků.
</p><p>
Prvním a nejdůležitějším krokem před enkódováním by mělo být zjištění
druhu obsahu se kterým máte co do činění.
Pokud vaše zdrojové video pochází z DVD nebo veřejné/kabelové/satelitní
TV, bude uložen v jednom ze dvou formátů: NTSC v Severní Americe a
Japonsku, PAL v Evropě, atd.
Je ovšem důležité si uvědomit, že to je pouze formátování pro prezentaci
v televizi a často <span class="bold"><strong>neodpovídá</strong></span>
originálnímu formátu filmu.
Zkušenosti ukazují, že NTSC materiál je mnohem těžší enkódovat,
jelikož musíme identifikovat více věcí ve zdrojovém videu.
Abyste dosáhli uspokojivého výsledku, musíte znát původní formát.
Nevezmete-li to správně v potaz, dostanete obraz plný nejrůznějších vad,
včetně ošklivých kombinačních (proklad) artefaktů a zdvojených nebo dokonce
zahozených snímků.
Kromě toho, že budete mít nekvalitní obraz, artefakty rovněž snižují
efektivitu kódování:
Dosáhnete horší kvalitu na jednotku datového toku.
</p><div class="sect3" title="10.1.1.1. Zjištění snímkové rychlosti zdroje"><div class="titlepage"><div><div><h4 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-preparing-encode-fps"></a>10.1.1.1. Zjištění snímkové rychlosti zdroje</h4></div></div></div><p>
Zde máte seznam běžných typů zdrojového materiálu, kde na který nejspíš
narazíte a jejich volby:
</p><div class="itemizedlist"><ul class="itemizedlist" type="disc"><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Standardní film</strong></span>: Vytvořený pro promítání
v kině při 24fps.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>PAL video</strong></span>: Zaznamenáno PAL
video kamerou s rychlostí 50 půlsnímků za sekundu.
Půlsnímek sestává jen z lichých nebo sudých řádků daného snímku.
Televize je navržena pro jejich střídavé zobrazování jako laciná
forma analogové komprese.
Lidské oko to pravděpodobně vykompenzuje, ale jakmile porozumíte
prokládání, naučíte se jej vidět i v TV a už si ji neužijete.
Dva půlsnímky <span class="bold"><strong>netvoří</strong></span> úplný snímek,
protože jsou zaznamenány s časovou odchylkou 1/50 sekundy a proto se
nekryjí, dokud je zde pohyb.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>NTSC Video</strong></span>: Zaznamenáno
NTSC video kamerou s rychlostí 60000/1001 půlsnímků za sekundu, nebo 60
půlsnímků za sekundu v době před barevnou televizí.
Jinak obdobné PAL.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Animovaný film</strong></span>: Obvykle kreslený při
24 snímcích za sekundu, ale rovněž bývá v některé variantě prměnné snímkové
rychlosti.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Počítačová grafika (CG)</strong></span>: Může mít jakoukoli
snímkovou rychlost, ale některé jsou častější než jiné; 24 a 30 snímků za
sekundu jsou typické pro NTSC a 25 snímků za sekundu zase pro PAL.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Starý film</strong></span>: Různé nižší snímkové rychlosti.
</p></li></ul></div></div><div class="sect3" title="10.1.1.2. Určení zdrojového materiálu"><div class="titlepage"><div><div><h4 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-preparing-encode-material"></a>10.1.1.2. Určení zdrojového materiálu</h4></div></div></div><p>
Filmy sestávající ze snímků jsou nazývány progresivní,
zatímco ty složené z nezávislých půlsnímků buď prokládané, nebo
jen video – ačkoli druhý termín je zavádějící.
</p><p>
Abychom to ještě zkomplikovali, některé filmy mohou být směsí
všeho výše uvedeného.
</p><p>
Nejdůležitějším rozdílem mezi všemi těmito formáty je to, že základem
některých jsou snímky a jiných půlsnímky.
<span class="bold"><strong>Vždy</strong></span>, když je film připravován pro promítání
v televizi (včetně DVD), je převeden na půlsnímky.
Různé metody jak toho lze dosáhnout jsou souhrnně nazývány "telecine" a
nechvalně známé NTSC "3:2 pulldown" je jednou z variant.
Pokud nebyl základ vašeho filmu rovněž půlsnímkový (se stejnou půlsnímkovou
rychlostí), máte film v jiném formátu, než byl původně.
</p><div class="itemizedlist" title="Zde je několik běžných typů pulldown:"><p class="title"><b>Zde je několik běžných typů pulldown:</b></p><ul class="itemizedlist" type="disc"><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>PAL 2:2 pulldown</strong></span>: Je nejhezčí z nich.
Každý snímek je zobrazován po dobu dvou půlsnímků tak, že se oddělí liché
a sudé řádky a zobrazují se střídavě.
Pokud měl originál 24 snímků za sekundu, zrychlí se film o 4%.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>PAL 2:2:2:2:2:2:2:2:2:2:2:3 pulldown</strong></span>:
Každý 12 snímek je zobrazen po dobu tří půlsnímků, místo dvou.
To odstraní nevýhodu 4% zrychlení, ale znesnadní obrácený proces.
Obvykle je používán pouze u hudební produkce, jelikož zde by 4% zrychlení
znatelně poškodilo hudební zážitek.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>NTSC 3:2 telecine</strong></span>: Snímky jsou zobrazovány
po dobu 2 nebo 3 půlsnímků, čímž je dosaženo 2.5 krát
vyšší půlsnímkové rychlosti, než je originální snímková rychlost.
Výsledek je dále velmi mírně spomalen ze 60 půlsnímků za sekundu na
60000/1001 půlsnímků za sekundu, aby se dosáhlo NTSC půlsnímkové rychlosti.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>NTSC 2:2 pulldown</strong></span>: Používá se pro
promítání 30fps materiálu na NTSC.
Pěkné, stejně jako 2:2 PAL pulldown.
</p></li></ul></div><p>
Existují rovněž metody pro konverzi mezi NTSC a PAL videem, ale to
již je nad rámec této příručky.
Pokud se setkáte s takovým filmem a budete jej chtít enkódovat,
bude pro vás nejlepší opatřit si jej v originálním formátu.
Konverze mezi těmito formáty je vysoce destruktivní a nelze ji
čistě zvrátit, takže výsledek velmi utrpí, pokud je vytvořen z
konvertovaného materiálu.
</p><p>
Když je video ukládáno na DVD, po sobě jdoucí páry půlsnímků jsou
seskupovány do snímků, dokonce i když nejsou určeny pro zobrazení
ve stejném okamžiku.
Standard MPEG-2 použitý na DVD a digitální televizi poskytuje možnost
jak pro enkódování originálních progresivních snímků, tak pro uložení
informací do hlavičky snímku o počtu půlsnímků, po jejichž dobu by měl
být daný snímek zobrazován.
Pokud je použita tato metoda, film bývá často označen jako
"soft-telecined", jelikož proces pouze řídí DVD přehrávač pro
aplikaci pulldown na film spíše než že mění samotný film.
Tento případ je velmi upřednostňován, jelikož může být snadno
zvrácen (ve skutečnosti ignorován) enkodérem a proto poskytuje maximální
kvalitu.
Mnoho DVD a televizních produkčních společností však nepoužívá vhodné
enkódovací techniky, ale místo toho produkují filmy s
"hard telecine", kdy jsou ve skutečnosti půlsnímky duplikovány
ve výsledném MPEG-2.
</p><p>
Postupy pro tyto případy budou uvedeny
<a class="link" href="menc-feat-telecine.html" title="10.2. Jak naložit s telecine a prokladem v NTSC DVD">později v této příručce</a>.
Prozatím si řekneme několik návodů pro identifikaci o jaký typ materiálu jde:
</p><div class="itemizedlist" title="NTSC regiony:"><p class="title"><b>NTSC regiony:</b></p><ul class="itemizedlist" type="disc"><li class="listitem"><p>
Pokud <span class="application">MPlayer</span> při přehrávání vypíše, že se snímková
rychlost změnila na 24000/1001 a již se to nezmění, pak se nejspíš jedná
o progresivní obsah, který byl "soft telecinován".
</p></li><li class="listitem"><p>
Pokud <span class="application">MPlayer</span> ukazuje, že se snímková rychlost
mění tam a zpět mezi 24000/1001 a 30000/1001 a někdy vidíte
"combing", pak je zde několik možností.
Segmenty 24000/1001 fps mají téměř jistě "soft telecinovaný" progresivní
obsah, ale 30000/1001 fps části mohou mít buď hard-telecined 24000/1001 fps
obsah, nebo se jedná o 60000/1001 půlsnímků za sekundu NTSC video.
Použijte stejný postup jako v následujících dvou případech pro určení
který z nich to je.
</p></li><li class="listitem"><p>
Pokud <span class="application">MPlayer</span> neukáže změnu snímkové rychlosti
a všechny snímky jsou zubaté, je váš film ve formátu NTSC video s 60000/1001
půlsnímky za sekundu.
</p></li><li class="listitem"><p>
Pokud <span class="application">MPlayer</span> neukáže změnu snímkové rychlosti
a dva snímky z pěti vypadají zubatě, má vaše video "hard telecinovaný"
24000/1001fps obsah.
</p></li></ul></div><div class="itemizedlist" title="PAL regiony:"><p class="title"><b>PAL regiony:</b></p><ul class="itemizedlist" type="disc"><li class="listitem"><p>
Pokud není nikde vidět žádné zubatění, je váš film 2:2 pulldown.
</p></li><li class="listitem"><p>
Pokud vidíte jak se objevuje a mizí zubatění každou půlsekundu,
pak je váš film 2:2:2:2:2:2:2:2:2:2:2:3 pulldown.
</p></li><li class="listitem"><p>
Pokud je zubatění vidět stále, je to PAL video s 50 půlsnímky za sekundu.
</p></li></ul></div><div class="note" title="Rada:" style="margin-left: 0.5in; margin-right: 0.5in;"><h3 class="title">Rada:</h3><p>
<span class="application">MPlayer</span> umí spomalit přehrávání videa
pomocí volby -speed.
Zkuste použít <tt class="option">-speed</tt> 0.2 pro velmi pomalé přehrávání
nebo opakovaně stiskejte klávesu "<span class="keycap"><b>.</b></span>" pro krokováníé po
snímcích a najděte vzor, pokud jej nevidíte při plné rychlosti.
</p></div></div></div><div class="sect2" title="10.1.2. Pevný kvantizer vs. více průchodů"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-2pass"></a>10.1.2. Pevný kvantizer vs. více průchodů</h3></div></div></div><p>
Enkódování vašeho videa je možné provést v široké škále kvality.
S moderními video enkodéry a trochou předkodekové komprese
(zmenšení a odšumování) je možné dosáhnout velmi dobré kvality v 700 MB,
pro 90-110 minut dlouhé širokoúhlé video.
Jinak lze všechna videa, snad kromě těch nejdelších, enkódovat v téměř
perfektní kvalitě do 1400 MB.
</p><p>
Jsou tři přístupy k enkódování videa: pevný datový tok (CBR), pevný kvantizer
a víceprůchodový (ABR, neboli průměrovaný datový tok).
</p><p>
Komplexnost snímků ve filmu a tím i počet bitů potřebných pro jejich
komprimaci, se může velmi lišit od scény ke scéně.
Moderní enkodéry se umí přizpůsobit těmto potřebám změnou datového toku.
V jednoduchých režiměch, jako je CBR, však enkodéry neznají nároky na
datový tok budoucích scén a tak nemohou překročit požadovaný střední
datový tok na dlouhou dobu.
Pokročilejší režimy, jako je víceprůchodové enkódování, umí vzít v
potaz statistiky z předchozích režimů, což odstraní výše zmíněný problém.
</p><div class="note" title="Poznámka:" style="margin-left: 0.5in; margin-right: 0.5in;"><h3 class="title">Poznámka:</h3><p>
Většina kodeků, které podporují ABR enkódování, podporují pouze dvouprůchodové
enkódování, zatímco ostatní jako <code class="systemitem">x264</code>,
<code class="systemitem">Xvid</code>
a <code class="systemitem">libavcodec</code> podporují víceprůchodové
enkódování, které s každým průchodem trochu zlepší kvalitu, ačkoli toto
zlepšení již není viditelné, nebo měřitelné po asi čtvrtém průchodu.
V této sekci budeme považovat dvouprůchodové a víceprůchodové
enkódování za rovnocenné.
</p></div><p>
V každém z těchto režimů video kodek (jako je
<code class="systemitem">libavcodec</code>)
rozbije videosnímek na makrobloky 16x16 pixelů a potom na každý makroblok
aplikuje kvantizer. Čím je nižší kvantizer, tím je vyšší kvalita a datový tok.
Metoda, kterou enkodér filmu používá pro
určení jaký kvantizer použít pro daný makroblok, se liší a je vysoce
ovlivnitelná. (Toto je extrémní zjednodušení daného procesu, ale je vhodné
rozumět základnímu principu.)
</p><p>
Pokud nastavíte konstantní datový tok, bude videokodek enkódovat video tak,
že zahodí
detaily podle potřeby a jen tolik, aby se udržel pod zadaným datovým tokem.
Pokud je vám opravdu lhostejná velikost souboru, můžete také použít CBR a
nastavit datový tok na nekonečno. (V praxi to znamená nastavit hodnotu tak
vysoko, aby nijak neomezovala, jako 10000 Kbitů.) Bez reálného omezení
datového toku použije kodek
nejnižší možný kvantizer pro každý makroblok (ten je nastaven pomocí
<tt class="option">vqmin</tt> pro <code class="systemitem">libavcodec</code>,
kde je výchozí 2). Jakmile nastavíte dostatečně nižší
datový tok, takže je kodek
přinucen použít vyšší kvantizer, pak téměř jistě snížíte kvalitu svého videa.
Abyste se tomu vyhnuli, měli byste zvážit zmenšení videa podle postupu
popsaného později v této příručce.
Všeobecně byste se měli úplně vyhnout CBR, pokud vám záleží na kvalitě.
</p><p>
Při konstantním kvantizeru kodek
používá kvantizer nastavený volbou <tt class="option">vqscale</tt> (pro
<code class="systemitem">libavcodec</code>) na každý makroblok.
Pokud chcete maximálně kvalitní rip, opět bez ohledu na datový tok, můžete
použít <tt class="option">vqscale=2</tt>. To povede ke stejnému datovému toku a PSNR
(odstup signál – šum) jako CBR s <tt class="option">vbitrate</tt>=infinity a
výchozím <tt class="option">vqmin</tt> rovným 2.
</p><p>
Problém s konstantní kvantizací je ten, že používá zadaný kvantizer ať to daný
makroblok potřebuje či nikoli. Je totiž možné použít vyšší kvantizer na
makroblok bez obětování viditelné kvality. Proč tedy plýtvat bity s nemístně
nízkým kvantizerem? Váše CPU má tolik cyklů, kolik máte času, ale na harddisku
máte jen určitý počet bitů.
</p><p>
Při dvouprůchodovém enkódování se v prvním průchodu projde film jakoby měl být
CBR, ale vlastnosti každého snímku se zaznamenají do logu. Tato data jsou pak
použita při druhém průchodu pro inteligentní stanovení použitého kvantizeru.
V rychlých scénách nebo scénách s velkým počtem detailů budou častěji používány
vyšší kvantizery a v pomalých nebo méně detailních scénách zase nižší kvantizery.
Obvykle je důležitější množství pohybu než detailů.
</p><p>
Pokud použijete <tt class="option">vqscale=2</tt>, plýtváte bity. Pokud použijete
<tt class="option">vqscale=3</tt>, pak nedostanete nejkvalitnější možný rip.
Dejme tomu, že ripujete DVD při <tt class="option">vqscale=3</tt> a
výsledkem je 1800Kbit. Pokud provedete dvouprůchodové enkódování
s <tt class="option">vbitrate=1800</tt>, výsledné video bude mít <span class="bold"><strong>vyšší kvalitu</strong></span> při
<span class="bold"><strong>stejném datovém toku</strong></span>.
</p><p>
Jelikož jsme vás nyní přesvědčili, že dvouprůchodový režim je správná volba,
skutečnou otázkou je, jaký datový tok použít? Odpověď je, že není jediná
odpověď. Ideálně byste měli zvolit takový datový tok, který zajistí nejlepší
rovnováhu mezi kvalitou a velikostí souboru. Ten bude pokaždé jiný
v závislosti na zdrojovém videu.
</p><p>
Pokud na velikosti souboru nezáleží, pak je dobrý startovní můstek pro rip
s velmi vysokou kvalitou je kolem 2000 Kbitů plus-mínus 200 Kbitů.
Pro rychlé akční nebo vysoce detailní zdrojové video, nebo máte-li velmi
kritické oko, se budete rozhodovat mezi 2400 nebo 2600.
U některých DVD nepoznáte rozdíl při 1400 Kbitech. Je vhodné experimentovat
se scénami při různých datových tocích, abyste pro to dostali cit.
</p><p>
Pokud se snažíte o určitou velikost, budete muset nějak spočítat datový tok.
Ale ještě předtím musíte zjistit, kolik místa byste měli rezervovat pro
zvukové(ou) stopy(u), takže byste si
<a class="link" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-audio" title="10.1.11. Zvuk">je měli ripnout</a> jako první.
Můžete si pak spočítat datový tok pomocí následující rovnice:
<code class="systemitem">datový_tok = (požadovaná_velikost_v_Mbajtech - velikost_zvuku_v_Mbajtech) *
1024 * 1024 / délka_v_sek * 8 / 1000</code>
Například abyste nacpali dvouhodinový film na 702MB CD, se 60MB zvukovou
stopou, bude muset být datový tok videa:
<code class="systemitem">(702 - 60) * 1024 * 1024 / (120*60) * 8 / 1000
= 740kbps (kilobitů za sekundu)</code>
</p></div><div class="sect2" title="10.1.3. Omezení pro efektivní enkódování"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-constraints"></a>10.1.3. Omezení pro efektivní enkódování</h3></div></div></div><p>
Ze samé podstaty komprese typu MPEG vyplývají určitá omezení, která byste měli
ctít, pokud chcete maximální kvalitu.
MPEG rozdělí video na čtverce 16x16 nazývané makrobloky, které se skládají
ze čtyř bloků 8x8 jasové (luma) složky a dvou bloků 8x8 barevné (chroma)
složky v polovičním rozlišení (jeden pro osu červená-cyan (modrozelená) a druhý pro osu
modrá-žlutá).
Dokonce i když šířka a výška vašeho videa nejsou násobky 16, použije enkodér
dostatek 16x16 makrobloků, aby pokryl celou oblast obrazu a zabere místo
navíc, které přijde vniveč.
Takže chcete-li maximalizovat kvalitu při dané velikosti souboru, není dobrý
nápad používat rozměry které nejsou násobky 16.
</p><p>
Většina DVD má také různě velké černé okraje videa. Ponechání těchto ploch
různým způsobem <span class="bold"><strong>velmi</strong></span> snižuje kvalitu.
</p><div class="orderedlist"><ol class="orderedlist" type="1"><li class="listitem"><p>
Komprese typu MPEG je velmi závislá na plošných frekvenčních
transformacích, konkrétně Diskrétní Kosinové Transformaci (DCT), která se
podobá Fourierově transformaci. Tento druh enkódování je efektivní na
reprezentaci opakujících se vzorů a pozvolné přechody, ale má potíže s ostrými
přechody. Chcete-li je enkódovat, musíte použít mnoho bitů, jinak se objeví
artefakty známé jako kroužkování.
</p><p>
Frekvenční transformace (DCT) je provedena zvlášť pro každý makroblok
(ve skutečnosti na každý blok), takže problém nastane pouze tehdy, je-li ostrý
přechod uvnitř bloku. Pokud vaše černé okraje začínají přesně na hranicích
násobků 16 pixelů, pak to není problém. Černé okraje jsou však na DVD jen
málokdy pěkně umístěny, takže je v praxi budete muset vždy odstranit, abyste
se vyhnuli tomuto problému.
</p></li></ol></div><p>
Navíc k plošně frekvenčním transformacím používá komprese typu MPEG vektory
pohybu k popisu změn od jednoho snímku ke druhému. Vektory pohybu přirozeně
pracují méně efektivně s novým obsahem přicházejícím zpoza okrajů snímku,
protože ten nebyl přítomen na předchozím snímku. Dokud se obraz rozšiřuje
směrem k okrajům snímku, nemají s tím vektory pohybu žádný problém, ale
jsou-li zde černé okraje, může problém nastat:
</p><div class="orderedlist"><ol class="orderedlist" start="2" type="1"><li class="listitem"><p>
Komprese typu MPEG ukládá pro každý makroblok vektor, identifikující která
část předchozího obrázku by měla být zkopírována onoho makrobloku jako základ
pro predikci následujícího snímku. Pouze zbývající odlišnosti musí být
enkódovány. Pokud makroblok přesahuje okraj obrázku a obsahuje část černého
okraje, vektory pohybu z ostatních částí obrázku přepíší černý okraj.
To znamená mnoho bitů spotřebovaných buď na znovuzačernění, nebo se (spíš)
vektory pohybu nepoužijí vůbec a všechny změny v tomto makrobloku se budou
kódovat přímo. Jinými slovy se velmi sníží efektivita enkódování.
</p><p>
Tento problém nastává opět jen v případě, že černé okraje nezačínají na lince
jejíž pozice je násobkem 16.
</p></li><li class="listitem"><p>
Nakonec zde máme makroblok uvnitř obrázku do nějž se posunuje objekt z okraje
obrázku. Kódování typu MPEG neumí říct "zkopíruj to co je na obrázku, ale ne
černý okraj." Takže se zkopíruje i černý okraj a spotřebuje se spousta bitů
na enkódování té části obrázku, která tu měla být.
</p><p>
Pokud se obrázek dostane úplně ven z enkódované oblasti, má MPEG speciální
optimalizace pro opakované kopírování pixelů na okraj obrázku pokud přijde
vektor pohybu zvenčí enkódované oblasti. Tato vlastnost bude k ničemu, pokud
má film černé okraje. Na rozdíl od problémů 1 a 2 zde umístění okrajů na
násobky 16 nepomůže.
</p></li><li class="listitem"><p>
Navzdory tomu, že okraje jsou úplně černé a nikdy se nemění, je zde vždy
alespoň minimální datový tok spotřebovaný na větší množství makrobloků.
</p></li></ol></div><p>
Ze všech těchto důvodů doporučujeme zcela odstranit černé okraje. Dále, pokud
je na okraji obrázku oblast se šumem/zkreslením, jejím odstřižením se ještě
zvýší efektivita enkódování. Videofilní puristé, kteří chtějí zůstat tak
blízko originálu, jak je to jen možné, mohou protestovat proti tomuto ořezání,
ale pokud nehodláte enkódovat s konstantním kvantizerem, kvalita kterou
dostanete díky ořezání znatelně převýší množství ztracených informací na
okrajích.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.4. Ořezávání a škálování"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-crop"></a>10.1.4. Ořezávání a škálování</h3></div></div></div><p>
Připomeňme z předchozí části, že konečná velikost obrázku by měla mít
jak šířku, tak výšku beze zbytku dělitelnou 16, čehož můžete dosáhnout
pomocí ořezání, škálování, nebo kombinací obou.
</p><p>
Při ořezávání byste se měli držet několika zásad, abyste předešli poškození
svého filmu.
Normální YUV formát 4:2:0, ukládá barvonosnou (chroma) informaci
podvzorkovanou, čili hustota vzorkování barvy je poloviční oproti jasové
(černobílé) složce v obou směrech.
Prohlédněte si tento diagram, kde L označuje vzorkovací body jasu a C
barvy.
</p><div class="informaltable"><table border="1" width="40%"><colgroup><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"></colgroup><tbody><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr><tr><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr><tr><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr></tbody></table></div><p>
Jak vidíte, řádky i sloupce obrázku se přirozeně párují. Při ořezávání tedy
<span class="emphasis"><em>musí</em></span> být hodnoty odsazení i rozměrů sudá čísla.
Pokud nejsou, nebude se barvonosná informace zprávně krýt s jasovou.
Teoreticky lze stříhat s lichým odsazením, ale to vyžaduje převzorkování
barvy, což je potenciálně ztrátový úkon a není podporován filtrem crop.
</p><p>
Dále, prokládané video je vzorkováno takto:
</p><div class="informaltable"><table border="1" width="80%"><colgroup><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"><col align="center"></colgroup><tbody><tr><td colspan="8" align="center">Horní půlsnímek</td><td colspan="8" align="center">Spodní půlsnímek</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td></tr><tr><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td></tr><tr><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td></tr><tr><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td></tr><tr><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td></tr><tr><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td></tr><tr><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr><tr><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td></tr><tr><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td><td colspan="2" align="center">C</td></tr><tr><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center"> </td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td><td align="center">L</td></tr></tbody></table></div><p>
Jak vidíte, tak se vzor opakuje každé 4 řádky, takže při ořezu
prokládaného videa musí být odsazení v ose y a výška beze
zbytku delitelné 4.
</p><p>
Nativní DVD rozlišení je 720x480 pro NTSC a 720x576 pro PAL, ale je zde ještě
příznak poměru stran, který udává, zda se jedná o obrazovku (full-screen)(4:3),
nebo širokoúhlý film (wide-screen)(16:9). Mnoho (jestli ne většina)
širokoúhlých DVD není přesně 16:9, ale bude buď 1.85:1 anebo 2.35:1
(cinescope). To znamená, že zde budou ve videu černé okraje, které bude nutné
odstřihnout.
</p><p>
<span class="application">MPlayer</span> poskytuje filtr pro detekci potřebného
ořezu, který stanoví ořezový obdélník (<tt class="option">-vf cropdetect</tt>).
Spusťte <span class="application">MPlayer</span> s volbou
<tt class="option">-vf cropdetect</tt> a on vám vypíše nastavení filtru crop pro
ořezání okrajů.
Měli byste nechat běžet film tak dlouho, dokud není použita celá plocha
obrázku, abyste dostali správné hodnoty crop.
</p><p>
Pak otestujte získané hodnoty z příkazového řádku
<span class="application">MPlayer</span>u vypisované <tt class="option">cropdetect</tt>em
a upravte obdélník podle potřeby.
V tom vám pomůže filtr <tt class="option">rectangle</tt>, který umožňuje interaktivně
nastavit obdélník pro váš film.
Nezapomeňte zachovat výše uvedená doporučení, abyste nepoškodili barevnou
mapu.
</p><p>
Škálování je obvykle nevhodné.
Škálování prokládaného videa je obtížné a pokud chcete zachovat prokládání,
měli byste se mu úplně vyhnout.
Pokud mebudete škálovat, ale budete chtít používat rozměry v násobcích 16,
budete muset oříznout i část obrazu.
Neponechávejte ani malé černé okraje, jelikož se velmi špatně kódují!
</p><p>
Protože MPEG-4 používá makrobloky 16x16, měli byste se ujistit, že oba rozměry
videa jsou násobkem 16, jinak snížíte kvalitu, zvlášť při nízkých datových
tocích. Můžete to zajistit zaokrouhlením šířky a výšky ořezového obdélníku
dolů na nejbližší násobek 16.
Jak jsme již řekli, měli byste při ořezávání zvýšit odsazení
(offset) v ose y o polovinu rozdílu mezi starou a novou výškou, takže bude
výsledné video bráno ze středu snímku. Z důvodu principu vzorkování DVD videa
se ujistěte, že je odsazení sudé číslo. (Popravdě, přijměte jako pravidlo,
nikdy nepoužívat liché hodnoty pro jakýkoli z parametrů při ořezávání a
škálování videa.) Pokud nechcete zahodit těch několik pixelů navíc, můžete
místo toho raději změnit velikost videa (škálovat). Na to se podíváme
v příkladu níže.
V praxi můžete nechat filtr <tt class="option">cropdetect</tt> udělat všechnu práci
zmíněnou výše, jelikož má volitelný parametr <tt class="option">round</tt>
(zaokrouhlení), jehož výchozí hodnota je 16.
</p><p>
Rovněž buďte opatrní na "napůl černé" pixely na okrajích. Vždy je rovněž
odstřihněte, jinak zde budete plýtvat bity, které můžete použít jinde.
</p><p>
Poté co provedete vše, co jsme si doposud řekli, budete mít video, které asi
nebude právě 1.85:1 nebo 2.35:1, ale někde poblíž. Můžete spočítat nový poměr
stran ručně, ale <span class="application">MEncoder</span> nabízí volbu pro
<code class="systemitem">libavcodec</code> nazývanou <tt class="option">autoaspect</tt>,
která to za vás udělá. Nezvětšujte video jen proto, abyste dosáhli čtvercových
pixelů, pokud je vám milé místo na disku. Škálování by mělo být provedeno při
přehrávání, kdy přehrávač použije poměr stran uložený v AVI pro zajištění
správného rozlišení.
Naneštěstí ne všechny přehrávače uplatňují tuto autoškálovací informaci,
takže můžete přece jen chtít škálovat.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.5. Volba rozlišení a datového toku"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-resolution-bitrate"></a>10.1.5. Volba rozlišení a datového toku</h3></div></div></div><p>
Pokud nebudete enkódovat v režimu konstantního kvantizeru, musíte zvolit
velikost datového toku.
Koncepce datového toku je velmi jednoduchá.
Je to (průměrný) počet bitů spotřebovaný na jednu sekundu filmu.
Normálně se datový tok udává v kilobitech (1000 bitů) za sekundu.
Velikost vašeho filmu je pak datový tok násobený délkou filmu, plus malá
režie (viz například sekci
<a class="link" href="menc-feat-dvd-mpeg4.html#menc-feat-dvd-mpeg4-muxing-avi-limitations" title="10.1.12.2. Limitace nosného formátu AVI">kontejner AVI</a>).
Ostatní parametry jako je škálování, ořezání atd.
<span class="bold"><strong>nezmění</strong></span> velikost souboru, pokud zároveň
nezměníte datový tok!
</p><p>
Datový tok se <span class="bold"><strong>nemění</strong></span> proporcionálně
k rozlišení.
Jinými slovy, soubor 320x240 při 200 kbit/sek nebude mít stejnou kvalitu
jako ten samý film při 640x480 a 800 kbitech/sek!
Jsou pro to dva důvody:
</p><div class="orderedlist"><ol class="orderedlist" type="1"><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Dojem</strong></span>: MPEG artefakty jsou patrné
tím více, čím jsou více zvětšené!
Artefakty se objevují ve velikosti bloků (8x8).
Vaše oko neodhalí chyby ve 4800 malých blocích tak snadno jako ve 1200
velkých (předpokládáme, že oboje budete škálovat na celou obrazovku).
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Teoretický</strong></span>: Když zmenšíte obrázek,
ale stále použijete stejnou velikost bloků (8x8) pro frekvenční prostorovou
transformaci, přesunete více dat do oblasti vyšších frekvencí.
Zjednodušeně řečeno, každý pixel nyní obsahuje více detailů, než předtím.
Dokonce i když připustíme, že jste zmenšili obraz obsahující 1/4 informací
o daném prostoru, stále může obsahovat mnoho detailů v daném frekvenčním
pásmu (předpokládáme, že vysoké frekvence byly v originálním 640x480 snímku
ořezány).
</p></li></ol></div><p>
</p><p>
Dřívější návody doporučovaly volit datový tok a rozlišení rozpočítáním
bitů na pixely, ale to obvykle není správně ze zmíněných důvodů.
Mnohem lepším se zdá odhad, že je datový tok úměrný čtverci rozlišení,
takže 320x240 při 400 kbit/sek by mělo být srovnatelné s 640x480
při 800 kbit/sek.
Tato úměra však nebyla ověřena teoreticky ani empiricky.
Navíc, vezmeme-li v úvahu to, že se filmy velmi liší šumem, počtem detailů,
množstvím pohybu atd, je beznadějné vytvořit obecná doporučení pro počet
bitů na délku diagonály (analogie bitů na pixel, avšak používá plochu obrazu).
</p><p>
Tolik k obtížnosti volby datového toku a rozlišení.
</p><div class="sect3" title="10.1.5.1. Výpočet rozlišení"><div class="titlepage"><div><div><h4 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-resolution-bitrate-compute"></a>10.1.5.1. Výpočet rozlišení</h4></div></div></div><p>
Následující kroky vás provedou výpočty rozlišení výsledného filmu tak,
abyste příliš nesnížili kvalitu videa s přihlédnutím k několika typům
informací o zdrojovém videu.
Nejdřív byste si měli spočítat enkódovaný poměr stran:
<code class="systemitem">PSo = (Šo x (PSa / PRdvd )) / Vo</code>
</p><div class="itemizedlist" title="kde:"><p class="title"><b>kde:</b></p><ul class="itemizedlist" type="disc"><li class="listitem"><p>
Šo a Vo jsou šířka a výška ořezaného videa,
</p></li><li class="listitem"><p>
PSa je zobrazovaný poměr stran, jež je obvykle 4/3 nebo 16/9,
</p></li><li class="listitem"><p>
PRdvd je poměr pixelů v DVD, který je roven 1.25=(720/576) pro DVD
v PALu a 1.5=(720/480) pro DVD v NTSC,
</p></li></ul></div><p>
</p><p>
Pak si můžete spočítat rozlišení X a Y podle určitého
faktoru kvality komprese (CQ):
<code class="systemitem">RozY = INT(SQRT( 1000*Datový_tok/25/PSo/CQ )/16) * 16</code>
a
<code class="systemitem">RozX = INT( RozY * PSo / 16) * 16</code>
</p><p>
Dobře, ale co je CQ?
CQ odpovídá počtu bitů na pixel a na snímek po zakódování. Jinými slovy, čím
vyšší je CQ, tím nižší je šance uvidět enkódovací artefakty.
Pokud ovšem máte cílový rozměr vašeho filmu (1 nebo 2 CD například), máte jen
omezené množství bitů, které můžete spotřebovat; takže je nutné najít vhodný
kompromis mezi komprimovatelností a kvalitou.
</p><p>
CQ závisí na datovém toku, efektivitě video kodeku a na rozlišení filmu.
Abyste zvýšili CQ, obvykle zmenšíte daný film, takže je datový tok spočítán
ve funkci cílové velikosti a délky filmu, které jsou konstantní.
S MPEG-4 ASP kodeky jako jsou <code class="systemitem">Xvid</code>
a <code class="systemitem">libavcodec</code>, vede CQ pod 0.18
obvykle k velmi čtverečkovanému obrázku, protože není dostatek bitů pro
zakódování informací každého makrobloku. (MPEG4, stejně jako mnoho
jiných kodeků seskupuje pixely do bloků při komprimaci obrázku; pokud není
dostatek bitů, jsou viditelné hranice těchto bloků.)
Proto je rozumné volit CQ v rozmezí 0.20 až 0.22 pro rip na 1 CD a
0.26 až 0.28 pro rip na 2 CD při standardních enkódovacích volbách.
Pokročilejší volby podobné těm zmiňovaným zde pro
<a class="link" href="menc-feat-enc-libavcodec.html#menc-feat-mpeg4-lavc-example-settings" title="10.3.4. Příklady nastavení enkódování"><code class="systemitem">libavcodec</code></a>
a
<a class="link" href="menc-feat-xvid.html#menc-feat-xvid-example-settings" title="10.4.4. Příklady nastavení enkódování"><code class="systemitem">Xvid</code></a>
by měly umožnit dosažení stejné kvality při CQ v rozsahu od
0.18 do 0.20 pro rip na 1 CD a 0.24 až 0.26 pro rip na 2 CD.
S MPEG-4 ASP kodeky jako je <code class="systemitem">x264</code>,
můžete použít CQ v rozmezí 0.14 až 0.16 při standardních enkódovacích volbách
a měli byste být schopni jít až na nízký od 0.10 do 0.12 s pokročilými
<a class="link" href="menc-feat-x264.html#menc-feat-x264-example-settings" title="10.5.2. Příklady nastavení enkódování"><code class="systemitem">x264</code> enkódovacími volbami</a>.
</p><p>
Prosíme berte v potaz, že CQ je jen informační pomůcka závisející na
enkódovaném obsahu. CQ okolo 0.18 může být dostatečně dobrý pro Bergmana,
na rozdíl od filmu jako je Matrix, který obsahuje mnoho rychlých scén.
Na druhou stranu je zbytečné zvyšovat CQ výš než 0.30, jelikož budete plýtvat
bity za minimální zisk kvality.
Také berte v potaz, jak jsme již řekli, že videa s nízkým rozlišením
vyžadují vyšší CQ (v porovnání s např. DVD rozlišením), aby vypadala dobře.
</p></div></div><div class="sect2" title="10.1.6. Filtrování"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-filtering"></a>10.1.6. Filtrování</h3></div></div></div><p>
Naučit se používat video filtry <span class="application">MEncoder</span>u je
základem pro produkci dobrých videí.
Veškeré úpravy videa jsou prováděny pomocí filtrů -- ořezání, škálování,
úprava barev, odstranění šumu, zaostření, odstranění prokladu, telecinování,
inverzní telecine a deblokování, abychom jmenovali alespoň některé.
Spolu s vyčerpávajícím počtem podporovaných vstupních formátů je nabídka
dostupných filtrů v <span class="application">MEncoder</span>u jednou z jeho
hlavních výhod oproti podobným aplikacím.
</p><p>
Filtry jsou nahrávány v řadě za použití volby -vf :
</p><pre class="screen">-vf filtr1=volby,filtr2=volby,...</pre><p>
Většina filtrů přebírá několik číselných voleb oddělených dvojtečkou, ale
syntaxe voleb se liší od filtru k filtru, takže si přečtěte manuál
pro více informací o filtru který chcete použít.
</p><p>
Filtry zpracovávají video v pořadí, v jakém jsou načteny.
Například následující řada:
</p><pre class="screen">-vf crop=688:464:12:4,scale=640:464</pre><p>
nejprve vyřízne z obrázku oblast 688x464 s levým horním rohem v bodě (12,4)
a výsledek pak zmenší na 640x464.
</p><p>
Určité filtry potřebují být nahrány na začátku, nebo co nejblíž začátku
řetězu filtrů, aby mohly využívat informace z video dekodéru, které budou
ztraceny nebo znehodnoceny ostatními filtry.
Nejdůležitější příklady jsou <tt class="option">pp</tt> (postprocesing, pouze pokud
provádí deblok nebo dering operace),
<tt class="option">spp</tt> (další postprocesor pro odstranění MPEG artefaktů),
<tt class="option">pullup</tt> (inverzní telecine) a
<tt class="option">softpulldown</tt> (pro konverzi soft telecine na hard
telecine).
</p><p>
Všeobecně byste měli filtrovat co nejméně je to možné, abyste zůstali co
nejblíže DVD originálu. Ořezání je často nutné (vysvětleno výše), ale vyhněte
se škálování videa. Ačkoli je zmenšení občas preferováno před použitím
vyšších kvantizérů. My se musíme vyvarovat obou těchto případů: pamatujte,
že jsme se již na začátku rozhodli obětovat bity za kvalitu.
</p><p>
Rovněž neupravujte gamu, kontrast, jas, atd. Co vypadá dobře na vaší
obrazovce, nemusí vypadat dobře na ostatních. Tyto korekce by měly být
prováděny výhradně při přehrávání.
</p><p>
Jednu věc byste však udělat mohli, a to protáhnout video velmi lehkým
odšumovacím filtrem, jako je <tt class="option">-vf hqdn3d=2:1:2</tt>.
Zde je opět důvodem využití bitů k lepšímu účelu: proč jimi plýtvat na
enkódování šumu, když si můžete šum přidat až při přehrávání?
Zvýšením parametrů pro <tt class="option">hqdn3d</tt> dále zvýší komprimovatelnost,
ale pokud zvýšíte hodnoty příliš, riskujete zhoršení viditelnosti obrazu.
Výše zmíněné hodnoty (<tt class="option">2:1:2</tt>) jsou dost konzervativní;
měli byste si zaexperimentovat s vyššími hodnotami a zhodnotit výsledky sami.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.7. Prokládání a Telecine"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-interlacing"></a>10.1.7. Prokládání a Telecine</h3></div></div></div><p>
Téměř veškeré filmy jsou natáčeny při 24 snímcích/s. Jelikož NTSC má
snímkovou rychlost 30000/1001 snímků/s, je třeba provést úpravu těchto
24 snímků/s videí, aby měly správnou NTSC snímkovou rychlost. Tato úprava se
jmenuje 3:2 pulldown a obecně je známa jako telecine (protože je pulldown
často prováděn během přenosu filmu na video) a, jednoduše řečeno, pracuje tak,
že se film zpomalí na 24000/1001 snímků/s a každý čtvrtý snímek se zopakuje.
</p><p>
Naopak žádné speciální úpravy se neprovádějí videu pro PAL DVD, která běží
při 25 snímcích/s. (Technicky lze na PAL provést telecine, tzv. 2:2 pulldown,
ale v praxi se nepoužívá.) Film s 24 snímky/s je jednoduše přehráván rychlostí
25 snímků/s. Výsledkem je, že video běží o něco rychleji, ale pokud nejste
vetřelec, tak si rozdílu ani nevšimnete. Většina filmů má navíc výškově
korigovaný zvuk, takže při přehrávání 25 snímků/s vše zní jak má i přesto, že
zvuk (a proto i celé video) má o 4% kratší dobu přehrávání než NTSC DVD.
</p><p>
Jelikož video na PAL DVD nebylo upravováno, nemusíte si dělat starosti s jeho
snímkovou rychlostí. Zdroj má 25 snímků/s, váš rip také. Pokud ovšem ripujete
NTSC DVD film, musíte provést inverzní telecine.
</p><p>
Filmy točené rychlostí 24 snímků/s jsou na NTSC DVD uloženy buď jako
30000/1001 po telecine, nebo jako progresivní (neprokládaný) se snímkovou
24000/1001 snímků/s, na kterých by měl provést telecine DVD přehrávač za letu.
Není to ale zákon: některé TV série jsou prokládané (např. Buffy Lovec upírů),
zatímco jiné jsou porůznu neprokládané nebo prokládané (např. Anděl, nebo 24
hodin).
</p><p>
Doporučujeme, abyste si přečetli sekci o tom
<a class="link" href="menc-feat-telecine.html" title="10.2. Jak naložit s telecine a prokladem v NTSC DVD">Jak si poradit s telecine a prokladem na NTSC DVD</a>
a naučili se jak využít různé možnosti.
</p><p>
Pokud ovšem většinou ripujete pouze filmy, nejspíš se setkáváte
s neprokládaným nebo prokládaným videem 24 snímků/s. V tom případě můžete
použít <tt class="option">pullup</tt> filtr <tt class="option">-vf pullup,softskip</tt>.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.8. Enkódování prokládaného videa"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-encoding-interlaced"></a>10.1.8. Enkódování prokládaného videa</h3></div></div></div><p>
Pokud je film, který chcete enkódovat, prokládaný (NTSC video nebo
PAL video), budete si muset vybrat, zda jej chcete "odproložit" nebo ne.
Zatímco odstranění prokladu učiní váš film použitelným na progresivně
vykreslovaných zobrazovačích jako jsou počítačové monitory a projektory.
Cenou za to je, snížení rychlosti z 50 nebo 60000/1001 půlsnímků za sekundu
na 25 nebo 30000/1001 snímků za sekundu a zhruba polovina informací bude
z vašeho filmu ztracena ve scénách s významným množstvím pohybu.
</p><p>
Proto pokud enkódujete ve vysoké kvalitě pro archivační účely, doporučujeme
ponechat film prokládaný.
Vždy můžete provést odstranění prokladu při přehrávání pokud zobrazujete
na progresivně zobrazujícím zařízení.
Výkon současných počítačů nutí přehrávače používat filtr prokladu, což
působí mírnou degradaci kvality obrazu.
Budoucí přehrávače však budou schopny napodobovat chování prokládané
TV obrazovky, odstraňovat proklad v plné půlsnímkové rychlosti a
odvozovat 50 nebo 60000/1001 úplných snímků za sekundu z prokládaného videa.
</p><p>
Když pracujete s prokládaným videem, musíte zvláště dbát na:
</p><div class="orderedlist"><ol class="orderedlist" type="1"><li class="listitem"><p>
Výška a svislé odsazení pro ořezání musí být násobkem 4.
</p></li><li class="listitem"><p>
Jakékoli svislé škálování musí být provedeno v prokládaném režimu.
</p></li><li class="listitem"><p>
Postprocesní a odšumovací filtry nemusí pracovat podle očekávání,
dokud nezařídíte, aby zpracovávaly najednou pouze jeden půlsnímek a
mohou vám poškodit video při nesprávném použití.
</p></li></ol></div><p>
S vědomím těchto souvislostí vám předkládáme první příklad:
</p><pre class="screen">
mencoder <em class="replaceable"><code>capture.avi</code></em> -mc 0 -oac lavc -ovc lavc -lavcopts \
vcodec=mpeg2video:vbitrate=6000:ilme:ildct:acodec=mp2:abitrate=224
</pre><p>
Povšimněte si voleb <tt class="option">ilme</tt> a <tt class="option">ildct</tt>.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.9. Poznámky k Audio/Video synchronizaci"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-av-sync"></a>10.1.9. Poznámky k Audio/Video synchronizaci</h3></div></div></div><p>
<span class="application">MEncoder</span>ovy audio/video synchronizační
algoritmy byly navrženy se záměrem obnovy souborů s vadnou synchronizací.
V některých případech však můžou působit zbytečné zahazování a duplikaci snímků
a možná mírnou A/V desynchronizaci při použití s bezvadným vstupem
(přirozeně tyto A/V synchronizační omezení projeví pouze pokud kopírujete
zvukovou stopu při překódovávání videa, což je velmi doporučováno).
Můžete však přepnout do základní A/V synchronizace s volbou
<tt class="option">-mc 0</tt>, nebo ji přidejte do svého konfiguračního souboru
<code class="systemitem">~/.mplayer/mencoder</code> config file, aspoň pokud pracujete
pouze s kvalitními zdroji (DVD, zachytávaná TV, vysoce kvalitní MPEG-4 ripy,
atd) ale nikoli s vadnými ASF/RM/MOV soubory.
</p><p>
Chcete-li si dále pohlídat podivné zahazování snímků a duplikaci, můžete použít
<tt class="option">-mc 0</tt> spolu s <tt class="option">-noskip</tt>.
To zamezí <span class="emphasis"><em>veškeré</em></span> A/V synchronizaci a snímky se skopírují
jedna k jedné, takže to nelze použít ve spojení s filtry, které v nestřženém
okamžiku přidají nebo zahodí snímky, nebo pokud zdrojové video má proměnnou
snímkovou rychlost!
V tom případě není použití <tt class="option">-noskip</tt> obecně doporučováno.
</p><p>
O takzvaném "tříprůchodovém" enkódování zvuku podporovaném
<span class="application">MEncoder</span>em bylo hlášeno, že způsobuje A/V
desynchronizaci.
To nastává tehdy, pokud je použito v kombinaci s některými filtry, takže
<span class="emphasis"><em>není</em></span> v tuto chvíli doporučováno používat tříprůchodové
enkódování zvuku.
Tato vlastnost je zachována pouze z důvodu kompatibility a pro expertní
uživatele, kteří vědí, kdy je bezpečné ji použít a kdy ne.
Pokud jste o tomto režimu nikdy předtím neslyšeli, zapoměňte, že jsme se
o něm vůbec zmínili!
</p><p>
Existují rovněž hlášení o A/V desynchronizaci při enkódování ze stdin
<span class="application">MEncoder</span>em.
Nedělejte to! Vždy použijte jako zdroj soubor nebo CD/DVD/atd zařízení.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.10. Výběr video kodeku"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-codec"></a>10.1.10. Výběr video kodeku</h3></div></div></div><p>
Výběr vhodného video kodeku k použití závisí na několika faktorech,
jako je velikost, kvalita, schopnost přehrávání po síti, použitelnost nebo
obliba, z nichž některé jsou čistě věcí osobního vkusu, jiné závisí
na technických omezeních.
</p><div class="itemizedlist"><ul class="itemizedlist" type="disc"><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Účinost komprimace</strong></span>:
Jednoduše můžeme říct, že většina kodeků novější generace je vytvořena
tak, aby dosahovala vyšší kvality a komrimace než předchozí generace.
Proto se autoři této příručky a mnoho jiných lidí, domnívají že
neuděláte chybu,
<sup>[<a name="fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-cpu" href="#ftn.fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-cpu" class="footnote">1</a>]</sup>
když zvolíte MPEG-4 AVC kodeky, jako
<code class="systemitem">x264</code> místo MPEG-4 ASP kodeků
jako jsou <code class="systemitem">libavcodec</code> MPEG-4, nebo
<code class="systemitem">Xvid</code>.
(Pokročilé vývojáře kodeků by mohl zajímat názor Michaela Niedermayera na
"<a class="ulink" href="http://guru.multimedia.cx/?p=10" target="_top">proč mě štve MPEG4-ASP</a>".)
Podobně byste měli dosáhnout lepší kvality použitím MPEG-4 ASP místo
MPEG-2 kodeků.
</p><p>
Novější kodeky, které jsou v rozsáhlém vývoji, mohou obsahovat chyby,
kterých si dosud nikdo nevšiml a které mohou zničit výsledek.
To je daň za použití nejnovější technologie.
</p><p>
Navíc, v začátku používání nového kodeku se budete muset strávit nějaký
čas seznámením se s jeho volbami, abyste se dověděli co kde nastavit pro
dosažení požadované kvality obrazu.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Hardwarová kompatibilita</strong></span>:
Obvykle trvá dlouhou dobu, než začnou stolní video přehrávače podporovat
nejnovější videokodeky. Výsledkem toho je, že většina z nich podporuje
pouze kodeky MPEG-1 (jako VCD, XVCD a KVCD), MPEG-2 (jako DVD, SVCD a KVCD)
a MPEG-4 ASP (jako DivX,
LMP4 z <code class="systemitem">libavcodec</code>u a
<code class="systemitem">Xvid</code>)
(Pozor: obvykle nejsou podporovány všechny vlastnosti (features) MPEG-4 ASP).
Nahlédněte prosím do technických specifikací vašeho přehrávače (pokud jsou),
nebo si vygooglete více informací.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Nejlepší kvalita na enkódovací čas</strong></span>:
Kodeky, které již jsou zde nějakou dobu (jako
<code class="systemitem">libavcodec</code> MPEG-4 a
<code class="systemitem">Xvid</code>), jsou obvykle vysoce
optimalizovány všemi druhy chytrých algoritmů a SIMD assembly kódem.
Proto mají snahu dosahovat nejlepší poměr kvality na enkódovací čas.
Mohou však mít některé velmi pokročilé volby, které, pokud jsou zapnuty,
velmi spomalí enkódování při mizivém zisku.
</p><p>
Pokud vám jde o rychlost, měli byste se držet výchozího nastavení
video kodeku (ačkoli byste stejně měli zkusit ostatní volby
zmíněné v dalších částech této příručky).
</p><p>
Rovněž můžete zvážit použití kodeku, který umí vícevláknové zpracování,
což je ovšem k něčemu jen uživatelům víceprocesorových strojů.
<code class="systemitem">libavcodec</code> MPEG-4 to umožňuje,
ale nárůst rychlosti je omezený a dostanete nepatrně méně kvalitní obraz.
Vícevláknový režim <code class="systemitem">Xvid</code>, aktivovaný
volbou <tt class="option">threads</tt>, můžete využít ke zvýšení rychlosti
enkódování — obvykle o 40–60% — s velmi malým nebo žádným
zhoršením obrazu.
<code class="systemitem">x264</code> rovněž umožňuje vícevláknové
enkódování, které v současnosti zrychluje enkódování asi o 94% na každé procesorové
jádro, ale snížuje PSNR o 0.05dB.
</p></li><li class="listitem"><p>
<span class="bold"><strong>Osobní vkus</strong></span>:
Zde jsme v rovině téměř iracionální: Ze stejného důvodu, pro který někteří
setrvávali léta u DivX 3 i když novější kodeky již dělaly zázraky,
preferují někteří lidé <code class="systemitem">Xvid</code>
nebo <code class="systemitem">libavcodec</code> MPEG-4 před
<code class="systemitem">x264</code>.
</p><p>
Udělejte si vlastní úsudek a neposlouchejte lidi, kteří přísahají na jediný
kodek.
Udělejte si několik vzorků ze surových zdrojů a porovnejte různé volby
enkódování a kodeky, abyste nalezli ten, který vám vyhovuje nejlépe.
Nejlepší kodek je ten, který nejlépe
ovládáte a který vypadá nejlépe na vaší obrazovce
<sup>[<a name="fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-playback" href="#ftn.fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-playback" class="footnote">2</a>]</sup>!
</p></li></ul></div><p>
Seznam podporovaných kodeků najdete v sekci
<a class="link" href="menc-feat-selecting-codec.html" title="9.1. Výběr kodeků a nosných formátů">výběr kodeků a nosných formátů</a>.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.11. Zvuk"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-audio"></a>10.1.11. Zvuk</h3></div></div></div><p>
Zvuk je mnohem jednodušší problém k řešení: pokud prahnete po kvalitě, prostě
jej nechte jak je.
Dokonce i AC–3 5.1 datové proudy mají nanejvýš 448Kbitů/s a stojí za každý bit.
Možná jste v pokušení převést zvuk do Ogg Vorbis při vysoké kvalitě, ale jen
proto, že dnes nemáte A/V receiver pro hardwarové dekódování AC–3 neznamená,
že jej nebudete mít zítra. Připravte své DVD ripy na budoucnost zachováním
AC–3 datových proudů.
Datový proud AC–3 můžete zachovat buď jeho zkopírováním přímo do video proudu
<a class="link" href="menc-feat-mpeg4.html" title='9.3. Dvouprůchodové enkódování MPEG-4 ("DivX")'>během enkódování</a>.
Také můžete extrahovat AC–3 proud, abyste jej pak namixovali do nosičů jako je
NUT nebo Matroska.
</p><pre class="screen">
mplayer <em class="replaceable"><code>zdrojový_soubor.vob</code></em> -aid 129 -dumpaudio -dumpfile <em class="replaceable"><code>zvuk.ac3</code></em>
</pre><p>
vytáhne do souboru <em class="replaceable"><code>zvuk.ac3</code></em> zvukovou stopu
číslo 129 ze souboru <em class="replaceable"><code>zdrojový_soubor.vob</code></em> (NB: DVD
VOB soubory obvykle používají odlišné číslování audia,
což znamená, že VOB zvuková stopa 129 je druhou zvukovou stopou v souboru).
</p><p>
Někdy ovšem opravdu nemáte jinou možnost než dále komprimovat zvuk, aby vám
zbylo více bitů na video.
Většina lidí volí komprimaci buď pomocí MP3 nebo Vorbis audio kodeků.
Zatímco ten druhý je efektivnější z prostorového hlediska, MP3 je lépe
podporován hardwarovými přehrávači, ačkoli časy se mění.
</p><p>
<span class="emphasis"><em>Nepoužívejte</em></span> <tt class="option">-nosound</tt>, enkódujete-li
soubor se zvukem, dokonce i v tom případě, že budete enkódovat a muxovat
zvuk samostatně později.
Ačkoli to může v ideálním případě fungovat, použití <tt class="option">-nosound</tt>
spíše skryje určité problémy v nastaveních enkódování na příkazovém řádku.
Jinými slovy vám přítomnost zvukové stopy zajistí, pokud neuvidíte
hlášky typu
<span class="quote">„<span class="quote">Příliš mnoho audio paketů ve vyrovnávací paměti</span>“</span>, že budete
schopni dosáhnout správné synchronizace.
</p><p>
Musíte nechat <span class="application">MEncoder</span> zpracovat zvuk.
Můžete například skopírovat originální zvukovou stopu během enkódování
pomocí <tt class="option">-oac copy</tt>, nebo jej převést na "tenký" 4 kHz mono WAV
PCM pomocí <tt class="option">-oac pcm -channels 1 -srate 4000</tt>.
Jinak v některých případech vytvoříte video soubor, který nebude synchronní
se zvukem.
Tyto případy nastávají tehdy, když počet videosnímků ve zdroji neodpovídá
celkové délce zvukových vzorků, nebo pokud je zvuk přerušovaný či překrývaný
díky chybějícím či nadbývajícím audio vzorkům.
Správným způsobem jak toto řešit, je vložení ticha nebo odstřižení zvuku na
těchto místech.
<span class="application">MPlayer</span> to však neumí, takže pokud demuxujete
AC–3 zvuk a enkódujete jej zvláštní aplikací (nebo jej dumpnete do PCM
<span class="application">MPlayer</span>em), zůstanou zmíněné vady jak jsou a
jediný způsob jak je opravit je zahodit/namnožit video snímky v těchto
místech.
Dokud <span class="application">MEncoder</span> sleduje zvuk při enkódování
videa, může provádět toto zahazování/duplikování (což je obvykle OK,
jelikož nastává při černé obrazovce/změně scény), ale pokud
<span class="application">MEncoder</span> nevidí zvuk, zpracuje snímky jak jsou
a ty pak nepasují na konečnou zvukovou stopu když například spojíte svou
video a zvukovou stopu do Matroska souboru.
</p><p>
Nejdříve ze všeho budete muset převést DVD zvuk do WAV souboru, který pak
použije zvukový kodek jako vstup.
Například:
</p><pre class="screen">
mplayer <em class="replaceable"><code>zdrojový_soubor.vob</code></em> -ao pcm:file=<em class="replaceable"><code>výsledný_zvuk.wav</code></em> \
-vc dummy -aid 1 -vo null
</pre><p>
vylije druhou zvukovou stopu ze souboru
<em class="replaceable"><code>zdrojový_soubor.vob</code></em> do souboru
<em class="replaceable"><code>výsledný_zvuk.wav</code></em>.
Měli byste normalizovat zvuk před enkódováním, protože DVD zvukové stopy jsou
obvykle nahrávány při nízkých hlasitostech.
Můžete například použít nástroj <span class="application">normalize</span>, který je
k dispozici ve většině distribucí.
Pokud používáte Windows, stejnou práci udělá nástroj jako
<span class="application">BeSweet</span>.
Komprimovat budete buď ve Vorbisu nebo MP3.
Například:
</p><pre class="screen">oggenc -q1 <em class="replaceable"><code>cílový_zvuk.wav</code></em></pre><p>
provede enkódování <em class="replaceable"><code>cílového_zvuku.wav</code></em> s kvalitou 1,
která přibližně odpovídá 80Kb/s a je to minimální kvalita na kterou byste měli
enkódovat, pokud vám záleží na kvalitě.
Poznamenejme, že <span class="application">MEncoder</span> v současnosti neumí
muxovat Vorbis zvukové stopy do výstupního souboru, protože podporuje pouze
AVI a MPEG kontejnery jako výstup. Pro oba platí, že některé přehrávače mohou
mít problémy s udržením audio/video synchronizace, pokud je přítomen VBR zvuk
jako je Vorbis.
Nemějte obavy, v tomto dokumentu vám ukážeme, jak to lze udělat pomocí
programů třetích stran.
</p></div><div class="sect2" title="10.1.12. Muxování (multiplexování)"><div class="titlepage"><div><div><h3 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-muxing"></a>10.1.12. Muxování (multiplexování)</h3></div></div></div><p>
Nyní, když máte své video enkódované, budete jej nejspíš chtít muxovat
s jednou nebo více zvukovými stopami do nosného filmového formátu, jako je
AVI, MPEG, Matroska nebo NUT.
<span class="application">MEncoder</span> je zatím schopen nativně zapracovat
zvuk a video pouze do nosných formátů MPEG a AVI.
Například:
</p><pre class="screen">
mencoder -oac copy -ovc copy -o <em class="replaceable"><code>výstupní_film.avi</code></em> \
-audiofile <em class="replaceable"><code>vstupní_audio.mp2</code></em> <em class="replaceable"><code>vstupní_video.avi</code></em>
</pre><p>
To by mělo sloučit video soubor <em class="replaceable"><code>vstupní_video.avi</code></em>
a zvukový soubor <em class="replaceable"><code>vstupní_audio.mp2</code></em>
do AVI souboru <em class="replaceable"><code>výstupní_film.avi</code></em>.
Tento příkaz pracuje s MPEG-1 layer I, II a III (známým jako MP3) zvukem,
WAV a také několika dalšími formáty zvuku.
</p><p>
<span class="application">MEncoder</span> obsahuje experimentální podporu pro
<code class="systemitem">libavformat</code>, což je knihovna
z projektu FFmpeg, která podporuje muxování a demuxování celé řady nosných
formátů.
Například:
</p><pre class="screen">
mencoder -oac copy -ovc copy -o <em class="replaceable"><code>výstupní_film.asf</code></em> -audiofile <em class="replaceable"><code>vstupní_audio.mp2</code></em> \
<em class="replaceable"><code>vstupní_video.avi</code></em> -of lavf -lavfopts format=asf
</pre><p>
To provede stejnou činnost jako předchozí příklad, avšak výstupním formátem
bude ASF.
Prosím berte na vědomí, že tato podpora je velmi experimentální (ale den ode
dne lepší) a bude funkční pouze pokud jste zkompilovali
<span class="application">MPlayer</span> s podporou pro
<code class="systemitem">libavformat</code> (což znamená, že
předkompilovaná binární verze nebude většinou fungovat).
</p><div class="sect3" title="10.1.12.1. Zlepšování spolehlivosti muxování a A/V synchronizace"><div class="titlepage"><div><div><h4 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-muxing-filter-issues"></a>10.1.12.1. Zlepšování spolehlivosti muxování a A/V synchronizace</h4></div></div></div><p>
Můžete se dostat do vážných problémů s A/V sychronizací, pokud se snažíte
muxovat video a některé zvukové stopy, kdy bez ohledu na nastavení zpoždění
zvuku nedosáhnete správné synchronizace.
To může nastat, pokud použijete některé video filtry, které zahodí nebo
zdvojí některé snímky, jako jsou filtry pro inverzi telecine.
Velmi doporučujeme přidat videofiltr <tt class="option">harddup</tt> na samý konec
řetězu videofiltrů pro potlačení tohoto problému.
</p><p>
Bez <tt class="option">harddup</tt>, pokud chce <span class="application">MEncoder</span>
duplikovat snímek, závisí na muxeru, aby vložil značku do nosiče, takže
bude poslední snímek zobrazen znovu, aby se dosáhlo synchronizace, přičemž
se nezapíše žádný snímek.
S <tt class="option">harddup</tt>, <span class="application">MEncoder</span>
pustí poslední zobrazený snímek znovu do řetězu filtrů.
To znamená, že enkodér obdrží stejný snímek dvakrát a comprimuje ho.
To povede k o něco většímu souboru, ale nezpůsobí problémy při demuxování
nebo remuxování do jiného nosného formátu.
</p><p>
Rovněž nemáte jinou možnost než použít <tt class="option">harddup</tt> s těmi
nosnými formáty, které nejsou těsně spjaty s
<span class="application">MEncoder</span>em, jako jsou ty, které jsou podporovány
přes <code class="systemitem">libavformat</code>, které nemusí
podporovat duplikaci na úrovni nosného formátu.
</p></div><div class="sect3" title="10.1.12.2. Limitace nosného formátu AVI"><div class="titlepage"><div><div><h4 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-muxing-avi-limitations"></a>10.1.12.2. Limitace nosného formátu AVI</h4></div></div></div><p>
Ačkoli je to po MPEG-1 nejpodporovanější nosný formát, má AVI i jisté
zásadní nedostatky. Snad nejviditelnější je režie.
Na každý chunk AVI souboru je 24 bajtů ztraceno na hlavičky a index.
To se projeví asi 5 MB na hodinu, neboli 1-2.5% prodloužení 700 MB filmu.
Nevypadá to jako mnoho, ale může to znamenat rozdíl mezi možností použít
video při 700 kbitech/s nebo 714 kbitech/s a tady se každý bit projeví na
kvalitě.
</p><p>
Navíc k této neefektivitě má AVI také následující hlavní omezení:
</p><div class="orderedlist"><ol class="orderedlist" type="1"><li class="listitem"><p>
Může být uchováván pouze obsah s konstantní snímkovou rychlostí. To je
zvláště omezující, když má původní materiál, který chcete enkódovat, smíšený
obsah. Například směs NTSC videa a filmového materiálu.
Jistěže jsou zde cestičky, které umožní uložit obsah se smíšenou snímkovou
rychlostí v AVI, ale ty zvyšují (již tak velkou) režii pětinásobně nebo víc,
proto nejsou praktické.
</p></li><li class="listitem"><p>
Zvuk v AVI musí mít buď konstantní datový tok (CBR) nebo konstantní velikost
rámce (čili všechny rámce se dekódují na stejný počet vzorků).
Naneštěstí ten nejefektivnější kodek, Vorbis, nesplňuje ani jeden z těchto
požadavků.
Pokud tedy plánujete uložit svůj film do AVI, budete muset použít méně
efektivní kodek, jako MP3 nebo AC–3.
</p></li></ol></div><p>
Z výše uvedených důvodů <span class="application">MEncoder</span> zatím
nepodporuje proměnnou snímkovou rychlost ani enkódování Vorbis.
Nemusíte to však považovat za omezení, jestliže je
<span class="application">MEncoder</span> jediným nástrojem pro vaše
enkódování. Nakonec je možné použít <span class="application">MEncoder</span>
pouze pro enkódování videa a pak použít externí nástroje pro enkódování
zvuku a namuxování do jiného nosného formátu.
</p></div><div class="sect3" title="10.1.12.3. Muxování do nosného formátu Matroska"><div class="titlepage"><div><div><h4 class="title"><a name="menc-feat-dvd-mpeg4-muxing-matroska"></a>10.1.12.3. Muxování do nosného formátu Matroska</h4></div></div></div><p>
Matroska je svobodný a otevřený standard nosného formátu, zaměřený na
nabídku mnoha pokročilých vlastností, které starší nosné formáty, jako AVI,
nemohou poskytnout.
Například Matroska podporuje zvuk s proměnným datovým tokem (VBR),
proměnné snímkové rychlosti (VFR), kapitoly, přílohy souborů, kód pro
detekci chyb (EDC) a moderní A/V kodeky jako "Advanced Audio
Coding" (AAC), "Vorbis" nebo "MPEG-4 AVC" (H.264), z nichž žádný nelze
použít v AVI.
</p><p>
Nástroje pro vytváření Matroska souborů jsou souhrnně nazvány
<span class="application">mkvtoolnix</span> a jsou dostupné pro většinu Unixových
platforem a stejně tak <span class="application">Windows</span>.
Protože je Matroska otevřený standard, můžete najít jiné nástroje, které vám
lépe padnou, ale protože mkvtoolnix je nejrozšířenější a je podporován
přímo Matroska týmem, pokryjeme jen jejich použití.
</p><p>
Asi nejsnazší způsob, jak začít s Matroskou je použít
<span class="application">MMG</span>, grafickou nadstavbu dodávanou s
<span class="application">mkvtoolnix</span> a řídit se
<a class="ulink" href="http://www.bunkus.org/videotools/mkvtoolnix/doc/mkvmerge-gui.html" target="_top">návodem k mkvmerge GUI (mmg)</a>
</p><p>
Můžete rovněž muxovat zvukové a video soubory z příkazového řádku:
</p><pre class="screen">
mkvmerge -o <em class="replaceable"><code>výstup.mkv</code></em> <em class="replaceable"><code>vstupní_video.avi</code></em> <em class="replaceable"><code>vstupní_audio1.mp3</code></em> <em class="replaceable"><code>vstupní_audio2.ac3</code></em>
</pre><p>
To spojí video soubor <em class="replaceable"><code>vstupní_video.avi</code></em>
a dva zvukové soubory <em class="replaceable"><code>vstupní_audio1.mp3</code></em>
a <em class="replaceable"><code>vstupní_audio2.ac3</code></em> do Matroska souboru
<em class="replaceable"><code>výstup.mkv</code></em>.
Matroska, jak jsme již řekli, umí mnohem víc než to, jako více zvukových stop
(včetně doladění audio/video synchronizace), kapitoly, titulky, stříhání,
atd...
Detaily naleznete v dokumentaci k těmto aplikacím.
</p></div></div><div class="footnotes"><br><hr width="100" align="left"><div class="footnote"><p><sup>[<a name="ftn.fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-cpu" href="#fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-cpu" class="para">1</a>] </sup>
Buďte však opartní: Dekódování MPEG-4 AVC videa v DVD
rozlišení vyžaduje rychlý stroj (např.Pentium 4 nad 1.5GHz, nebo
Pentium M nad 1GHz).
</p></div><div class="footnote"><p><sup>[<a name="ftn.fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-playback" href="#fn-menc-feat-dvd-mpeg4-codec-playback" class="para">2</a>] </sup>
Stejný film nemusí vypadat stejně na monitoru někoho jiného, nebo
když je přehráván jiným dekodérem, takže si prověřujte své výtvory
přehráváním na různých sestavách.
</p></div></div></div><div class="navfooter"><hr><table width="100%" summary="Navigation footer"><tr><td width="40%" align="left"><a accesskey="p" href="encoding-guide.html">Předcházející</a> </td><td width="20%" align="center"><a accesskey="u" href="encoding-guide.html">Nahoru</a></td><td width="40%" align="right"> <a accesskey="n" href="menc-feat-telecine.html">Další</a></td></tr><tr><td width="40%" align="left" valign="top">Kapitola 10. Enkódování s <span class="application">MEncoder</span>em </td><td width="20%" align="center"><a accesskey="h" href="index.html">Domů</a></td><td width="40%" align="right" valign="top"> 10.2. Jak naložit s telecine a prokladem v NTSC DVD</td></tr></table></div></body></html>
distrib
>
Mandriva
>
current
>
i586
>
media
>
main-updates
>
by-pkgid
>
a42e22ddf1d70fb02e9f62289d71cafa
>
files
>
42
